VOUSY OTVÍRAJÍ DVEŘE

Navrhujete hlavně firemní loga, vloní jste ale vytvořil i nové vyšívané logo pro kapelu Mig 21. Jak jste si spolupráci užíval?

S Migama to bylo hrozně zábavné, dost jsem se při tom odreagoval. Nešlo jenom o samotné vyšívané logo, ale o celý corporate design včetně vyšívaného vizuálu desky, podzimního turné a spousty dalších věcí. Nejzábavnější bylo několikadenní hledání lokace pro fotku na loďce s kapitánem Jirkou a fotografem Martinem Tisem. Užil jsem si to dost.

Pro koho tam kapela hrála?

Zejména pro Čechy a Slováky, kteří jsou v Emirátech a okolních zemích zaměstnaní. Organizátorem koncertu byla společnost G5+, která má v oblasti Blízkého východu sestřičky a doktory. V současné době tam je zhruba 500 lidí a ten nejlepší tým se stará o zdraví královské rodiny v Saúdské Arábii.

I vy na Blízký východ často cestujete pracovně.

Ano, teď jsem například pro tamní trh navrhl řadu nemocničních postelí pro děti. Říkal jsem si, proč by nemocniční postele nemohly být veselejší, a ve spolupráci se společností Linet jsem vytvořil design lůžek s motivy zvířat. Mám i jednu specialitu - postel pro šejky s povrchem ze 24karátového zlata.

Dost morbidní, marodit ve zlaté posteli.

Ale oni to tak mají. Byl jste někdy na Blízkém východě? Přijdete do luxusního hotelu a tam je bankomat na zlaté cihly.

Proslavilo vás logo Občanského fóra, které jste vytvořil jako student prvního ročníku Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Co říkáte na proměnu Prahy od roku 1989?

Mně přijde, že by se město mohlo proměnit mnohem víc. Každý druhý barák je sice zrekonstruovaný a ta šeď zmizela, ale na druhou stranu vzniklo hrozně málo kvalitní nové architektury. Spousta nových domů by mohla být odvážnějších a zajímavějších, protože potom je to ve srovnání s jinými velkoměsty hrozně slabé.

Jsou ale Pražané na moderní architekturu vůbec zvědaví? Nechtějí volné parcely jen zaplňovat něčím, co znají a co se už v minulosti osvědčilo?

Já si myslím, že takhle je to v každém městě, tedy kromě Dubaje a dalších měst na Blízkém východě. V monarchiích se o velkých projektech rozhoduje jednodušeji, v tom je nevýhoda demokracií. Škoda, mohlo by tu vzniknout mnoho kvalitních staveb, což by bylo přínosem i z pohledu turistiky. Vezměte si takový Tančící dům - píše se o něm ve všech průvodcích, ale když k němu přijdete, zjistíte, že je to jen domeček na nábřeží. Skutečně "velká" moderní stavba v Praze schází. Co mi přijde v rámci architektury dobré, je, že ožívají pražská předměstí. Třeba nová budova ArtGen Office Gallery v Holešovicích. Vyrostla mezi Holešovickou tržnicí a Bubny. Když jsem jí dělal logo a strategii spojenou s uměním, tak to byla ještě díra v zemi. Dnes v ní děláme výstavy, přehlídky a koncerty. Prostě žije.

Věnujete se také rekonstrukcím domů a bytů. Co říkáte módě minimalismu, máte ho rád?

Ano, mám, ale problém je, že se v takových interiérech nedá žít. Co uděláte vy jako první, když přijdete domů, dáváte si boty způsobně do botníku?

To ne, spíš je zakopnu někam do kouta.

Přesně. A co uděláte s klíči, dáte si je přesně na věšák? Asi taky ne, někam je hodíte, stejně jako tašku s nákupem. A tenhle neorganizovaný chaos je správný, když chcete ve svém bytě žít, a ne mít jen interiér z katalogu.

Kolik procent klientů dnes minimalismus požaduje?

Bude to takových dvacet procent. Samozřejmě některým klientům jsme udělali něco, co se minimalismu hodně blížilo, ale stoprocentní minimalismus, ten my neděláme. A já se klientovi snažím vysvětlit proč. Minimalismus v reálném životě je pro mě stejná fikce, jako když mě někdo přesvědčuje, že moje auto nikdy nebude potřebovat jet do servisu. Klienti to většinou pochopí.

Byl jste někdy v minimalistickém interiéru po delší době od rekonstrukce?

Byl a bývá to úplně šílené. Věci se kupí tam, kde by neměly a kde se s nimi vůbec nepočítalo. Nejvtipnější byla asi háčkovaná dečka přehozená přes supermoderní televizi.

Interiér od vás je typický originálními detaily vyrobenými mnohdy pro potřebu konkrétního projektu. Ani nábytek z Ikey prý ale nezavrhujete?

Ikea je dobrá, je to jeden z nejlepších výrobců, který se snaží o design, ale za přiměřenou cenu. Když děláme malonákladové interiéry a nemůžeme se rozmáchnout a sypat miliony doleva doprava, tak komponenty, které nejsou vidět - vnitřní skříňky, šatny, technické věci - nakupujeme v Ikee. Venkovními povrchy pak cizelujeme do dokonalosti a vytváříme tak původním prefabrikátům novou tvář.

S kým se vám lépe spolupracuje, s jednotlivci, nebo páry?

Ideální jsou muž nebo žena, kteří žijí sami. S těmi bývá úžasná spolupráce, protože mají jasnou představu o rekonstrukci a byt nebo dům si zařizují jen pro sebe. Horší je, když za mnou přijde rodina. To vždycky říkám: „Podívejte, já už jsem zrekonstruoval několik bytů a rodinných domů, většinou se ti lidé rozvedli, tak na to teď radši upozorňuji dopředu." (smích) Ne, vážně, rekonstrukce může slabý vztah úplně rozklížit.

Takže rekonstruovat zásadně za svobodna?

Je to vždycky lepší.

Zajímají se dnes Češi více o design?

Ano, většinu klientů, které mám, design zajímá. Nepřijde za vámi klient, kterému je jedno, v čem bude bydlet. Mají k designu pozitivní vztah a já jim především hledám nějaké výjimečnosti.

Zmínil jste administrativní budovu ArtGen. Jaké jsou trendy v architektuře a designu kanceláří?

Kanceláře musí být vysoce funkční a variabilní. Třeba v ArtGenu je teď velký zájem o malé kanceláře, které začínají třeba na 20 metrech čtverečních s možností sdílení recepce nebo zasedačky s dalšími firmami. To dřív nebylo, musel jste si vzít minimálně čtvrtku patra, což si malé firmy nemohly dovolit. Teď si lze pronajmout plochu o velikosti obýváku, a když se firmě začne dařit, může expandovat nebo se přesunout do jiného patra. Rozšíří kancelář, ale sídlí stále na stejné adrese. Ideální prostor pro mladé startupové firmy.

Vaší hlavní doménou jsou loga a korporátní design. Co vás na téhle práci nejvíc baví?

Že to má smysl. Pouze loga přežívají léta. Dobrý korporátní design pomáhá logu růst a množí působnost loga od vizitky přes web až po desetimetrové nápisy na fasádách. Moje práce je náročná i zábavná. Jen zdánlivě nepatrný detail může změnit emoce, které má logo vyzařovat. Jsem rád, když ke mně klient přijde se zajímavou výzvou: "Co padáky, to jste asi ještě nenavrhoval?" Prima! Nebo mi dá volnou ruku a chce ode mne nápady. Takže se ptám a nabízím: "Co takhle pětimetrovou harfu bez strun s laserovými paprsky? Lustr z jehličí? Nebo výšivku pro Migy s více než 23 tisíci ručními stehy?" Jo, tak to mě doopravdy baví!

Dělal jste loga Seznamu nebo Datartu. Není občas nepříjemné narážet na svoji práci na každém kroku?

Proč nepříjemné? Vždyť je to, jako byste potkal svoje dítě. Taky ho rád vidíte. Akorát my těch dětí máme víc, o některé se staráme celý život (Datart), jiné vychováme do dospělosti a žijí si dál vlastním životem (Seznam.cz), a některé jen přivedeme na svět a jsme s nimi chvilku.

V roce 2010 jste v Dejvicích rozjel první pražské farmářské trhy. Proč?

Jídlo je moje celoživotní hobby. Deset let jsem hodnotil nejlepší restauranty a spoluvydával průvodce "Gurmán – Výběr pražských a českomoravských restaurantů". Pokud chcete udělat dobré jídlo, potřebujete dobré a kvalitní suroviny. Než jsme s kolegy začali dělat Farmářské trhy na Kulaťáku, tak se informace o dobrých farmářích šířila jak cenná šeptanda od ucha k uchu. Kdes to sehnal, odkud to máš?

Trhy děláte už šestý rok, není už to trochu rutina?

Ne, stále hledáme s kolegou Mirkem Duškem nové produkty a farmáře. Není chleba jako chleba a rajčat můžete mít přes deset druhů. I mrkví je nespočet. Ta pestrost gastronomie je neuvěřitelná a stále nás překvapují nové chutě. Máme na každém trhu nějakou novinku a farmáři k nám jezdí z celé republiky. Těší mě, že máme i hodně farmářů z okolí mého rodného města Roudnice nad Labem. Polabská nížina byla vždy velmi úrodný kraj. Takže rutinu máme jen v ochutnávání a to nás hodně baví. Má to jedinou vadu, bohužel nehubnu.

Nemůžu se nezeptat na váš patriarchální plnovous. Jaký s ním máte život?

Zábavný. Mně vousy vždycky hrozně rychle rostly. Už od mládí jsem to měl tak, že jsem se ráno oholil, šel jsem do gymplu a odpoledne jsem dostal poznámku, že jsem neoholený. Takže jsem zašel k lékaři a ten mi napsal papír, že ze zdravotních důvodů vousy nosit musím. Teď jsem mimochodem celkem nakrátko.

Lze vousy vnímat i jako důležitou součást značky „Pavel Šťastný"?

Ano, vousy mi pomáhají otevírat některé dveře. Funguje to hlavně u klientů z Arábie, kde takové vousy mají jen vážení muži.

Letos vám bylo padesát. Berete to jako životní milník?

Žádný zlom to není. Jediná věc, kterou jsem si uvědomil, je, že mi schází malba, kterou jsem na škole studoval spolu s grafikou. A tak se teď k malování vracím, loga jsou supr, ale na zeď si je nepověsíte.